Spousta lidí touží napsat knihu. Čím to podle vás je?

Jsem přesvědčen, že vyprávění příběhů je jedna ze základních lidských vlastností. Že je to taky důležitá část fungování mozku. A statistiky to potvrzují – prý 70 % dospělé populace alespoň jednou za život zatouží napsat umělecký text a pokusí se o to. Pevně věřím, že myšlení v příběhu je to, co nás odlišuje od zvířat. Psi, delfíni, včely atd. mezi sebou nějakým způsobem komunikují, ale alespoň co nám současná věda říká, tak nemyslí v příběhu.

A co podle vás stojí za tím, že tak málo lidí svou touhu nakonec dotáhne do konce?

Psaní vyžaduje hodně času, energie, trpělivosti a píle. Dopsat knihu není vůbec jednoduché, čili hodně lidí to brzy vzdá. Možná je to podobné jako příprava na maraton pro někoho, kdo nikdy neběhal. (smích)


V čem mohou začínajícímu autorovi pomoci kurzy tvůrčího psaní?

Tyto kurzy umí zrychlit takovéto tápání – každý člověk do jisté míry pracuje s příběhem, ale v kurzech tvůrčího psaní se vše hezky pojmenuje a dá do souvislostí. Pak je mnohem snazší se svým textem pracovat. Navíc umožňují dostat konstruktivní zpětnou vazbu, nahlédnout do hlav ostatním a srovnat se ve skupině podobných lidí.


Jaké typy kurzů nabízíte vy? A pro koho jsou určené?

Pro všechny, kteří se chtějí rozvíjet v oblasti psaní příběhů. Nabízím kurzy jednodenní pro lidi, kteří si to pouze chtějí vyzkoušet, oblíbené jsou kurzy víkendové, ale i kurzy roční, které jsou určené vážnějším zájemcům. Z těchto kurzů třeba vznikají i řádné knihy, například v prosinci 2015 vydaná sbírka povídek Máváme labutím.


Díky zkušenostem ze zahraničí víte, jak se učí tvůrčí psaní i jinde ve světě. Jsou jiní i studenti, kteří se do kurzů hlásí? A jestli ano, tak v čem?

Ve světe je běžné, že tvůrčí psaní patří na střední školy. To je asi ten největší rozdíl – oni s tím pracují již od, řekněme, 14 let. Jejich prezentace, přijímaní zpětné vazby a běžná komunikace jsou mnohem lepší než už průměrného českého studenta všeobecného gymnázia.


Jsou nějaké vlastnosti, bez které se podle vás spisovatel neobejde? 

Jednoznačně velká sebedisciplína. (smích)


Kromě psaní a učení také rád cestujete a z vašich dřívějších rozhovorů jsem vyčetla, že obzvlášť důležitá pro vás byla návštěva Keni. Čím to bylo?

Keňa mě přivedla ke psaní, rozšířila mi obzory a změnila mi žebříček hodnot. Jsem nesmírně vděčný, že jsem se tam v osmnácti dostal jako novinář a mohl vidět život z jiného úhlu, než jak jsem byl do té doby zvyklý z maloměsta, odkud pocházím. Do teď z toho hodně čerpám.


Na svých stránkách o sobě prozrazujete, že váš nejoblíbenější autor je Oscar Wilde. Čím si tohle výsostní postavení zasloužil?

No protože byl geniální. Navíc se nebál zkoumat nové formáty a velmi málo se recykloval. Nemám nic proti autorům, kteří postupem času sami sebe začnou vykrádat, ale mnohem zajímavější mi přijdou osobnosti, které zkoušejí divadlo, pohádky, romány atd., prostě experimentují se svými limity.


A co nějaký ze současníků? Je nějaký autor, od kterého si žádnou knihu nenecháte ujít?

Třeba od mé milované učitelky Daniely Fischerové. Dále se mi líbí tvorba Marka Šindelky či Michaela Cunninghama.


Jakou knihu čtete zrovna teď? A jak se vám zatím líbí? 

Aktuálně čtu divadelní hru Jim Dandy od Williama Saroyana a moc mě to baví. Absurditu mám taky hodně rád. (smích)

 
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí s rozvíjením nových literárních talentů. :)