Americká knihovnická organizace definuje čtenáře literatury young adult jako náctileté a mladé mezi 12-18 lety. Z výzkumů pořádaných mezi čtenáři však vyplynulo, že knihy vycházející pod tímto štítkem čtou mladí lidé až do věku 30 let. Je zde totiž z čeho vybírat – „mladá literatura“ zahrnuje různé žánry. Od sci-fi a fantasy přes drama, romantické povídky a romány, deníky, dopisy, memoáry až po vzdělávací romány. Populární jsou v současnosti i tzv. dystopické romány, popisující utrpení nesvobodných lidí pod nadvládou krutého diktátora (například Divergence Veroniky Rothové nebo Hunger Games Suzanne Collinsové). Pojítkem těchto různých žánrů zůstává hlavní hrdina. Čtenářům je blízký nejen díky svému věku, ale především kvůli svým specifickým zážitkům a situacím, do nichž se dostává. V anglosaském prostředí se proto někdy těmto knihám říká „problémové novely“ nebo „coming of age “, čímž je myšlen přerod z dítěte v dospělého.

Dobrodružství Toma Sawyera

Nic nového pod sluncem

Nápad spisovatelů a nakladatelů zaměřit se na generaci dospívajících ovšem není nijak originální. Jako jedna z prvních jej měla britská spisovatelka Sarah Trimmerová v roce 1802, která začala rozlišovat tuto skupinu (14-21 let) od dětí do 14 let. Z tvorby 19. století se pak za literaturu pro mladé považují dnes již legendární Hrabě Monte Christo Alexandra Dumase staršího, Dickensův Oliver Twist a Nadějné vyhlídky, Carrollova Alenka v říši divů nebo v anglosaském světe oblíbené dílo Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna.

Díla z 50. let 20. století jako jsou Kdo chytá v žitě nebo Pán much by dnešními knihkupci a knihovníky zřejmě pod young adult zařazeny nebyly, ve své době ale představovaly vrchol této literatury než byly vystřídány dílem S. E. Hintonové Outsideři. Tato kniha znamenala zlom. Zcela poprvé totiž autorka popisovala skupinu teenagerů, aniž by o nich psala s nostalgií ztraceného mládí. Hintonová psala o temných stránkách dospívání, o problémech. Navíc byla jen o málo starší než její hrdinové, takže moc dobře věděla, o čem píše. To ona vlastně byla young adult.

Hrdinové, kteří jsou jako vy

V tzv. zlaté éře literatury pro mládež se autoři začali zaměřovat na ponurá a závažná témata jako znásilnění, vraždy, sebevraždy nebo smrt rodičů. Později byla doplněna aktuální problematikou drog, nadměrného pití alkoholu, nezávazného sexu, ale i problémy s krásou a vlastní identitou nebo těhotenstvím školou povinných dívek.

Na počátku tohoto století zájem poněkud opadl, a proto bylo nutné více se přiblížit čtenáři. To je totiž hlavním posláním této literatury: poskytnout čtenáři možnost identifikace s hlavními hrdiny, nenásilně narvhnout řešení problémů, se kterými si neví rady v běžném životě, navodit pocit bezpečí a zároveň ho i pobavit. Do knih se dostávají témata jako šikana nebo sociální problémy. Takovým tématům se věnuje například Colleen Hooverová, dříve sociální pracovnice pro mládež, ve svých knihách Bez naděje nebo Život jedna báseň. Se smrtí se pak teenageři často setkávají v knihách populárního Johna Greena (Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky).

papirova města

 

… lidi nás opouštějí, nebo nás nemilují, nebo nás nechápou, nebo my nechápeme je, a ztrácíme a zklamáváme a zraňujeme jeden druhého.

John Green: Papírová města

Jasná dějová linka i smysl pro humor

Knihy z této kategorie spojuje také to, že jsou zaměřeny na příběh. Mívají silnou dějovou linku, snadno zapamatovatelné postavy, detaily, autentické dialogy. Jsou čtivé, napsané efektivně, bez zbytečných odboček, jazykem, kterému čtenáři rozumí, s vtipy, kterými se baví s kamarády.  

Na zvýšenou zahraniční produkci knih z této kategorie zareagovala česká nakladatelství nejen vydáváním překladů populárních autorů, ale i vytvořením vlastních vydavatelských značek pro jejich snadné odlišení –  např. YOLI, COOBOO. Pod štítky young adult tu najdete příběhy spíše pro maldší teenagery, pod new adult pak pro mladé lidi od 18 do 30 let, které trápí například odchod od rodičů na univerzitu nebo nemožnost sehnání práce.