Skutečný příběh devítileté Annabel z Texasu, která od pěti let trpí vzácnou, nevyléčitelnou nemocí trávicího ústrojí – neprůchodnosti střev (přesně pseudoobstrukční porucha střevní motility). Většinu dětství strávila po nemocnicích s kapačkou v ruce. Nesměla jíst žádné normální jídlo, brala desítky léků denně, trpěla z toho depresemi, měla neustálé bolesti a byla často smutná.

„Mami… já chci umřít a jít do nebe a být s Ježíšem tam, kde není žádná bolest.“

Jednoho dne, se ale něco změnilo. Anně bylo trošičku líp, tak si šla hrát se sestrami ven. I když věděla, že by neměla, vylezla na vysoký topol. V tom ale zapraskaly větve a ona spadla z výšky deseti metrů dovnitř, do starého dutého stromu. Nebezpečná nehoda mohla skončit smrtí nebo ochrnutím, ona však vyvázla bez jediného škrábnutí, a navíc – navzdory všem vědeckým prognózám – se z vážného chronického onemocnění střev vyléčila…

„Polykej, Anno, polykej. Teď musíš polykat,“ přikazoval jí jako vojenský instruktor. Anna se přitom dávila, vypadala zbědovaně, zvracela a bránila se Kevinovi, který ji neoblomně držel a ve tváři měl hlubokou bolest. Přecházela jsem od lůžka ke dveřím, snažila se to vydržet, nehty jsem si zarývala do paží, do krve jsem si rozkousala rty, abych nezačala křičet: Přestaňte! Pusťte jí! Vždyť jí to bolí!

Příběh je opravdu od začátku smutný. Během čtení mi neustále tekly slzy. Maminka a zároveň autorka knihy Christy Beamová do podrobna popisuje neuvěřitelný boj s životem nebezpečnou nemocí, kterou trpěla malá Annabel. Jak trávili čas po nemocnicích, jak jí její obvodní lékař označil za hysterickou matku, protože se jí zdá, že neustále dceři něco je. Nakonec se ukázalo, že se vždycky mýlil a najednou se na pohotovosti za pět minut dvanáct zjistilo, že má Anna neprůchodná střeva a pokud jí nebudou ihned operovat, tak zemře.

Když jsem dočetla knihu, hned jsem si pustila filmové zpracování, které bylo podle této knihy a života rodiny natočeno. Jak už to tak bývá – kniha je o něco lepší než film, ale obojí je výborné. Na zfilmování se vám určitě bude líbit konec, kde jsou rodinné záběry skutečné rodiny Beamových, včetně domu, zahrady a toho osudného stromu.

Kniha je plná takového toho životního moudra. Je zde hromada citátů, které mě moc zaujaly a ty nejkrásnější jsem v této recenzi zmínila jako citace.

Životní příběh rodiny Beamových je hlavně o lásce, dávání a přijímání, o pomoci všech blízkých, oddanosti, zázracích, schopnosti nevzdávat se a radovat se z maličkostí. O vůli žít a ne jen přežívat. A také o vůli věřit. Věřit v zázraky a uzdravení. Protože v životě je tolik zázraků, jako na nebi hvězd. A některé zůstanou také nepoznané, stejně jako hvězdy. Ale každá věc, která nám vykouzlí na rtech úsměv, je přece malý zázrak. A na to bychom měli pamatovat… Je přece krásné věřit na zázraky…

„Ti, kteří věří, vysvětlení nepotřebují. Těm, kdo nevěří, žádné vysvětlení nepomůže.“