Pamatuji si vás všechny je samostatnou knihou a nepatří do série s právničkou Tórou, díky níž je u nás autorka známá. Příběh se odehrává v západních fjordech. To je jedna z nejkrásnějších oblastí Islandu. Je totiž velmi málo osídlená, takže když vás tam jednou vysadí loď, nedovoláte se pomoci dříve než se pro vás opět vrátí. A právě na této skutečnosti je vystavěn jeden z příběhů – tři mladí lidé z Reykjavíku si koupí dům ve vesnici, která nemá žádné stálé obyvatele. V zimě je neosídlená, v létě slouží jako základna turistům. Právě na tom chtějí tito tři založit svou živnost a tak se logicky pustí do renovace domu v zimě. Jenže se začnou dít věci – divné zvuky a záhadně vybité mobily jsou jen slabým zahřátím pro začátek.Na druhé straně fjordu, v obydlené oblasti, mezitím vyšetřují policistka Dagný a její známý psychiatr Freyr vloupání do školy a sérii nepřirozených úmrtí. Freyra však neustále všechno vrací k záhadnému zmizení jeho malého syna. I archiv se složkami z minulého století.

Freyr přelétl závěr pitevní zprávy a musel si datum pro jistotu přečíst dvakrát, ačkoli tuto kombinaci čísel viděl už mnohokrát. Vyschlými ústy zamumlal: „To je den, kdy zmizel Benni.“ „A tohle jsi viděl?“ Dagný ukázala na jeden řádek pod datem úmrtí. „Bydlela v domě, ve kterém teď bydlíš ty, a zemřela na tvé zahradě.“ Upřela na něj pronikavý pohled. „Náhoda?“ str. 149

Kniha je plná záhad, které se na sebe vyrství a vytvářejí řetězec děsivých událostí. Mráz po zádech vám zaručeně bude běhat, když si na přebalu přečtete, že je částečně založena na skutečných událostech. Pokud je vám navíc známý fakt, že Islanďané poměrně hodně věří v nadřirozeno, nejspíš se budete při čtení, stejně jako já, bát i v domě plném lidí. Atmosféra této knihy je totiž naprosto skvěle vykreslena.

Čert nikdy nespí. Nezapomínejte na to.“ Freyr se nervózně zasmál, stáhl ruku zpět a chopil se šálku. Než se stačil poprvé napíř, Elísa dodala: „Obávám se, že se vám povede zle. K mé lítosti.“ Str. 200

Zpětně můžu hodnotit, že děj je poměrně jednoduchý. Gró knihy jsou však barvité popisy, které vám nedají spát. Spíš než jako krimi nebo thriller bych Pamatuji vás všechny označila za duchařský horor. Na můj vkus měla kniha příliš otevřený konec a spousta věcí zůstala nedořešených. I když to pochopitelně vytváří prostor pro fantazii čtenáře a přispívá k jeho strašidelnému zážitku, já bych uvítala ještě několik odpovědí. Navíc v jiných knihách Yrsy Sigurdardottir se nadpřirozené jevy vždy nějak racionálně vysvětlily. Tento způsob psaní je tedy i pro její skalní přiznivce novinkou.

I když jsem výše uvedla několik výhrad, žádná z nich mi zážitek z knihy Pamatuji si vás všechny neotrávila. Naopak. Přestože obvykle nejsem fanouškem hororů, knihu považuji za téměř dokonalou – vtáhla mne do děje, zprostředkovala nevšední zážitek, pobavila i vystrašila. Pravdou je, že jsem milovníkem Islandu a nebyl pro mne naprosto žádný problém představit si situace, popisy i postavy. Myslím si, že díky podrobným popisům to nebude problém ani pro „neznalce“ a naopak je četba možná přesvědčí k návštěvě těchto mrazivých, temných a opuštěných míst.