Knižní recenze

Uhaste svou Žízeň!

Uhaste svou Žízeň!
Žízeň je momentálně nejskloňovanější podstatné jméno všech fanoušků Joa Nesboho (doufám, že jsem tohle skloňování taky trefila!) a jeho krimi příběhů s Harry Holeem v hlavní roli. A naprosto oprávněně!

Přiznám se, že už jsem byla k Nesbovým detektivám skeptická. Napsal jich přece tolik, že musel nutně vyčerpat všechny typy zápletek, charakteristiky záporáků a odstavce, ve kterých popisuje stupeň alkoholismu hlavního hrdiny. A právě kvůli poslednímu bodu jsem ztratila o Nesba zájem. Prostě už mě nebavilo poslouchat, kam se Harry propadá, kdy a kde ráno zvrací a jak to vypadá s bojem proti jeho vnitřním démonům. Bylo mi ho prostě a jednoduše líto.

"Nech si to ujít, o nic zásadního pravděpodobně nepřijdeš"

Mediální zájem kolem Žízně mě ale neminul. A i přesto, že jsem kolem sebe slyšela: “To zas bude …”, “Ne, díky, ufňukanýho a uchlastanýho Holea už číst nebudu” a “No, já Nesba moc nemusím, on je hrozně komerční”, pustila jsem se do čtení.

Příběh začíná okamžitou akcí, jakoby Nesbo říkal “nechtěl jsem vás napínat, pojďme na to”. A vy poslušně jdete!

Po důkladném popisu prvního místa činu, ve kterém hraje roli sociální síť Tinder, se ve vás mísí zájem o další dění, odpor k vrahovi a hlavně nutkavá zvědavost zjistit, proč musela obět zemřít právě takhle? Jaké překvapení, když se ale po stopě vraha pustí místo vrchního komisaře Holea neúnavná (a povýšená) Katrine Brattová a její neméně vytrvalý osloský kriminalistický tým.

Nebyla by to ale správná “Nesbovka”, kdyby Harry opravdu chyběl. S ním se ale setkáváme tak nějak mimochodem. Věnuje se totiž přednáškám na vysoké škole a na vrahy (a alkohol) pomalu zapomíná. Žije relativně šťastný život se svou životní láskou Ráchel a jejím synem Olegem, jenž po vzoru Harryho studuje na policejní akademii. Proč relativní? Protože mu ke spokojenosti chybí dopadnout posledního vraha.

Je to ten samý, který vysává život z jinak klidného Norska? Dokáže Harry ochránit to, co tak miluje? Nepropadne se zpátky do spárů alkoholového opojení?

“Vyndal kroužek s klíčem a se zlomeným plastovým srdíčkem. Opatrně vsunul klíč do zámku. Pravicí vytáhl glock a přitom levicí otočil klíčem. Pak otevřel. Vešel, pistoli svíral před sebou v obou rukou, nohou za sebou dveře tiše přiklapl. Dovnitř však přesto vpadl okolní podvečerní ruch a postava za pultem se narovnala a podívala do zrcadla.

“Policie, ani hnout.”

“Harry Hole.” Postava měla kšiltovku a v zrcadle se odrážela v takovém úhlu, že jí neviděl do tváře, nebylo to však potřeba. Harry ten vysoký hlas slyšel před více než třemi roky, a přesto jako by to bylo včera.” str. 359

Kdybych si (přes mou skepsi a nechuť) nechala tenhle příběh ujít, asi by mě to později dost štvalo. Tahle kniha má v sobě totiž úplně všechno. Návykovou dějovou linku, brilantně popsané scény, staré známé postavy a hlavně pocity, které ve vás postupně zanechává (a které ne každá kniha vyvolá). Jednoduše chcete pořád víc. Hasíte tu nutkavou žízeň a noříte se stále hlouběji a hlouběji do zápletky.

Snažíte se udržet nadhled, být chytřejší a přijít na vraha dřív než Harry, Katrine a celý tým. Skoro se vám to povede, když v tom nabere příběh takový spád, že se proberete týden po dočtení. A ač jsem při čtení (pětisetdevádesátisedmi stran!) několikrát přistihla, že postupně nenávidím vraha, novináře, Harryho a občas i všechny dohromady, s klidným svědomím doporučím Žízeň každému, kdo k ní bude přistupovat stejně negativně jako na počátku já.

A víte co? Téhle skupině ji budu obzvlášť podstrkávat. Protože fakt stojí za to!

Tak se nenechte pobízet. Hlad po nové knize totiž bývá převlečená Žízeň!

Image
Jsem milovnice cupcakes, dobré kávy a krásných knížek! Stejně tak jsem hrdá venčitelka psa jménem Ballů a věčná studentka mediálního managementu.

Štítky