Imogen přijíždí se svým bratrem Harrym na řecký ostrov Korfu. Ovšem ne na dovolenou, jako mnozí, ale proto, že její bláznivý bratr vzal všechny své úspory a koupil zde restauraci. Šok po příjezdu je obrovský. Místo restaurace na ně čeká ruina zarostlá plevelem, s vymlácenými okny a nejedním mrtvým zvířetem uvnitř. O humorné situace zde není nouze, ale i přesto začíná jít do tuhého. Když se ještě ke všem potížím objeví u taverny bohatý Řek Panos a chce tavernu koupit, Imogen se chystá okamžitě kývnout. Harry se ale podniku nechce za žádných okolností vzdát. Je do této změny v životě zapálený a sálá z něj nadšení. Také Imogen postupně kouzlu ostrova začíná propadat. Zářící skaliska, jemný bílý písek, azurové moře… A kdo je vlastně tenhle sexy mladý milionář? Má tělo jako Adonis, tmavé oči a dlouhé řasy mu září na dálku, ona od něj nemůže odtrhnout svůj pohled… Jak se rozhodne a jak všechno dopadne? Zvládnou s bratrem bez potíží tavernu otevřít? Dá Imogen přednost srdci, rozumu nebo svému snu?

„Imogen se málem rozplakala. Dezolátní venkovní stav restaurace nebyl ještě ničím ve srovnání s chaosem vevnitř, kde to vypadalo, jako by tudy někdo projel tankem. Všechno bylo buď pokryté prachem, nebo rozbité – nebo obojí – a to byl jenom hlavní sál. Do kuchyně by snad bylo lepší nechodit bez skafandru. Než otevřela ledničku, zacpala si nos a skoro se pozvracela, když našla zplesnivělé brambory s půlmetrovými klíčky, vykukujícími z jedné z potravinových skříní. Horní patro bylo úplně prázdné až na zdechliny jakýchsi tvorů, jejichž mrtvými těly byla posetá celá kachličkovaná podlaha.“

Myslím, že mohu hrdě zvolat: „Miluju Mandy Baggot.“ Opravdu. Přečetla jsem všechny její knihy, ona je prostě úžasná, skvělá a její romány jsou podle mého lepší a lepší. Vánoce v Paříži byly takové pozvolné, občas se v ní objevily zdlouhavé pasáže, ale Opravdově, šíleně, řecky už taková nebyla. Kniha byla skvělá, zábavná, letní, čtivá. A Ty letní noci? No ta je ještě lepší! Vtipná, úžasná, a hlavně je v ní srdce, to je poznat. Mandy Řecko prostě sedne a je vidět, že tuhle zemi miluje – stejně jako já.

Autorčiny romantické komedie získaly různá britská i mezinárodní ocenění a já myslím, že opravdu právem. Tyhle příběhy jsou prostě boží! Mandy zbožňuje řecký ostrov Korfu a z knih je to poznat. Jak popisuje krajinu, moře, místní… Sálá z nich láska k místu, jídlu, tradicím, rodině. Navíc musím zmínit mou oblíbenou část „Dopis od Mandy“ na konci každé její knihy. Popisuje zde, jak moc se příběh shoduje s realitou a kde čerpala inspiraci. Snad mohu prozradit, že taverna Halloumi z knihy opravdu existuje, jen pod jiným názvem.

Většinou příliš superlativy neplýtvám, ale já jsem opravdu nadšená. Možná je to tím, že z románu sálá ta krásná mírumilovná atmosféra mého milovaného Řecka, kde je pro všechny nejdůležitější rodina a tradice. Ale určitě je to také tím, jak srdečně a s láskou je kniha napsaná, a já se vžila do příběhu spolu s Imogen a prožívala jsem ho s ní. Možná jsem jí trošku záviděla, ale opravdu si ho moc užila a mé srdéčko plesalo nad vším, co se na pláži v Acharavi odehrálo. Myslím, že si Imogen splnila můj dávný sen, a já si alespoň potřebuji co nejdříve přečíst další knihu od Mandy Baggot. Ta má vyjít už na podzim.

Ty letní noci je báječné, dokonalé čtení, které vám přímo před očima vykouzlí atmosféru letních dní i nocí na břehu moře. Tak neváhejte, otevřete první stránku a začněte snít.