Příběh je vyprávěn ich-formou: postavou Thea, a rozdělen na velmi krátké a úderné kapitoly složené ze tří až pěti stran. Po jazykové stránce se jednalo o popisně i dějově nabitá souvětí, která sem tam obsahovala termíny zaměřené na biologii či přesněji, dle povolání hlavní postavy, na bioinformatiku.

Někdy je příčinou nedbalost. Jindy jde prostě o fakt, že dosud nechápeme povahu věci, kterou se snažíme zkoumat. Nebo to může být jen smůla, nesprávné místo v nesprávnou chvíli.

Když se profesor bioinformatiky Theo Cray ráno probudí, ještě netuší, co všechno ho ten den čeká. To, že v jeho hotelu nefunguje přístroj na led, bude jeho nejmenším problémem, to mi věřte. Poté, co do jeho pokoje vtrhne policie, se dozví, že je podezřelý z brutální vraždy dívky, která byla dokonce jeho bývalou studentkou. I když se záhy potvrdí, že  s tím Theo nemá nic společného, jej však v pátrání po pravdě vůbec neodradí. Podle všeho mladou dívku v montanských lesích zabil medvěd. Avšak profesor, který je díky svému povolání zvyklý vidět vzorce tam, kde je ostatní neuvidí a kde spatřují pouhý chaos, objeví něco, co jiní přehlédli. Něco divného, nepřirozeného. Něco, co má na svědomí člověk. A není tomu poprvé. Policie jeho teorii zrovna nevěnuje valnou pozornost a jemu začne být jasné, že pokud má zabijáka někdo zastavit, bude to muset udělat on sám. Jelikož se Theo specializuje na bioinformatiku a je celkově obeznámený s digitálními kódy a mikroby než se samotným postupem forenzních specialistů, bude muset vynaložit značné úsilí, aby se mu případ povedlo objasnit. Největší problém avšak spatřuje v tom, že nebezpečně vynalézavý vrah je vždy o krok napřed. A navíc v jeho existenci nevěří  kromě něj nikdo.

Gus zavrtí hlavou. „Jenže tohle nebude stačit. Jediný způsob, jak přestat být oběť, je začít myslet jako zabiják. A myslím, že to v sobě nemáš.“

Ačkoliv se jedná o autorovu prvotinu, nebylo to vůbec poznat. Z textu bylo znát, že spisovatel ví, jaké sdělení chce čtenáři předat a jakým dojmem na něj chce zapůsobit. Tato kniha je označována za brutálně návykový román a já nemůžu než jen souhlasit.

„Takhle jednoduchý to není, Theo. Hluboko uvnitř jsme všichni zvířata. Ale na tom nezáleží. Víš, co musíš udělat.“

Theo Cray je velmi originální vypravěč, který řeší na vlastní pěst případ (případy) zcela racionální cestou a každý svůj krok velmi pečlivě a zcela srozumitelně vysvětlí. Díky rychlým kapitolám vás kniha vtáhne do děje a vy ne a ne se odpoutat a dát si pauzu. Tak moc chcete vědět všechna proč, jak, kdy, že musíme číst dál a dál.

„Zabití je řešení problému. Vražda je něco, co uděláte, protože chcete. Rozvedete se s manželkou, protože ji nemilujete. Zavraždíte ji, protože ji nenávidíte.“

Autor skutečně dokázal vytvořit velmi napínavou, dech-beroucí a nervy-drásající atmosféru, ze které běhal mráz po zádech. Po přečtení budete jen zírat, jelikož tohle jste vážně nečekali! A jako bonus už nikdy nevkročíte do lesa bez pocitu, že vás něco sleduje… Anebo možná někdo? Takže suma sumárum, Šelmu rozhodně doporučuji s hodnocením 5* z 5* a s čistým svědomím ji označuji za největší překvapení tohoto roku!

Pokud nejste zrovna velkými příznivci thrillerů či je moc nečtete tak jako já, nebojte se dát Šelmě šanci, jelikož věřím, že vás nezklame.


Autor knihy Šelma Andrew Mayne