Předtím, než se mi kniha dostala do rukou, jsem měla jisté obavy, aby po jeho skvělé prvotině nepřišlo zklamání, ale Anthony Doerr mě ujistil, že je mistr ve svém oboru!

Příběh je rozdělen na jednotlivé povídky, kterých je v celé knize celkem osm. Nejsou dlouhé a obsáhlé, takže jde čtení pěkně od ruky a nebylo povídky, která by mě nebavila. Každá má své vlastní kouzlo.

Autor si skvěle pohrává nejen s písmenky a slovy, ale rovněž také s city čtenáře. V jednu chvíli má čtenář pocit, jako by prožíval okamžiky štěstí na pláži a v druhé chvíli zas smutek a strasti.

Úvodní povídka, která je stejnojmenná jako název celé knihy, nás zavadí do přímořského městečka, kde žije osamělý muž se svou milovanou fenkou. Hlavní hrdina, který je tu představen jako Sběratel, prožívá bezstarostný život v osamění. Od dětství trpí nevidomostí a i přesto je vděčný za každý nový den. Jeho zálibou je sbírání mušlí, různých korýšů a jiných mořských plodů. Když jednoho dne vyléčí neznámou ženu, začne být slavným a lidé k němu začnou chovat větší respekt než doposud…

„Přes noc se jeho světem staly mušle, konchologie, kmen Mollusca. Během šedivé zimy ve Whitehorse se naučil Braillovo písmo, objednal si knihy o mušlích, a když přišla obleva, převracel klády a hledal hlemýždě.“ str. 11 (Úvodní povídka – Sběratel mušlí)

Já jsem si nejvíce oblíbila nejen tuto titulní povídku, ale také dvě další. Konkrétně to byly povídky “Lovcova žena“ a “Čtvrtý červenec.“

Takže si myslím, že si tato kniha pozornost českých čtenářů rozhodně zaslouží! Pokud stále váháte, děláte velkou chybu! Věřte mi, vím, o čem mluvím! Sama jsem zvědavá, zda se dočkáme dalších děl od tohoto mistrného autora. Doufám, že ano!