Jess Thomasovou opustil manžel a nechal na ní veškerou péči nejen o jejich společnou dceru Tanzie, ale i o jeho syna z předchozího vztahu Nickyho. Protože na děti neplatí žádné alimenty, má se Jess co ohánět. Přes den pracuje jako uklízečka, po večerech obsluhuje v hospodě nižší cenové kategorie. Přesto všechno nemá dost na to, aby mohla své nadané dceři umožnit studovat na matematické škole ani na to, aby se mohla odstěhovat do lepší čtvrti, kde by její nevlastní syn nebyl terčem šikany. Díky své pozitivní povaze však Jess jen tak něco nesrazí na kolena a snaží se se svým nelehkým osudem bojovat. Když však najde svazek bankovek, patřící arogantnímu zbohatlíkovi Edu Nichollsovi, který ani neví, že ho ztratil, a který by Jess výrazně pomohl, stojí před nelehkou zkouškou svého charakteru.

„Neberte máslíčka ani marmeládičky. Ani nic, na co jsou potřeba příbory. Berte rohlíky, muffiny a tak podobně. Ať vás při tom nikdo nenachytá.“ str. 126

Jeden plus jedna je klasický romantický příběh o chudé Popelce zasazený do moderního světa. Princ už nepřijíždí na bílém koni, ale v „audině“ s koženými sedačkami a plné výbavě. Popelka nemusí přebírat hrách ve světnici na statku, ale pracuje ve špatně ohodnocených zaměstnáních. Naschvály jí nedělají zlé sestry, ale násilničtí sousedé. Pravda, klasická Popelka by asi těžko řešila problém kyberšikany, ale rodinné vztahy, majetek, peníze a předsudky jsou témata, se kterými měla co do činění i ona. Vtipně jako Jess se k nim však nestavěla. A k jejich řešení jí stačilo dojet do princova zámku, nikoli procestovat celou Velkou Británii.
Penzion U Jelena a ohařů nebyl uveden v žádných průvodcích. Neměl webové stránky ani reklamní prospekty. Nebylo těžké dovtípit se proč. Hospoda stála na kraji pusté, větrné pláně a mechem porostlý zahradní nábytek rozestavěný před šedivým průčelím vypovídal o nepřítomnsoti náhodných návštěvníků či snad o vítězství naděje nad zkušeností. str. 167

Přes všechna klišé a předvídatelnost je kniha velmi čtivá a zábavná. Jojo Moyesová sice používá stejný vzorec psaní, ale stále dovede překvapit nenadálým zvratem v ději, když některá tajemství vyplují na povrch v momentě, kdy čtenář dávno zapomněl, že nějaká existovala. Námět roadtripu je vtipný, nápaditý a popisy anglického venkova čtenářsky velmi atraktivní a vděčné. Místy nepatřičné je použití vulgárních slov, především v rámci milostných scén. Technické vymoženosti moderní doby jsou popsány dost zjednodušeně, příběh na nich však s jedinou výjimkou nestojí. Silně ale pochybuji, že se facebooková hesla odhalují tak snadno.

Příběh je vyprávěn celkem čtyřmi osobami včetně dětí. Některé pasáže jsou mile naivní, některé vás mohou donutit zamyslet se nad rozdílností a odlišností ve společnosti. A to nejen finanční. Tato letní, oddychová četba vás v nadcházejících sychravých měsících díky svému optimismu a naději zahřeje víc než babiččin pečený čaj.