Jestli patříte mezi milovníky světové literatury, tak by vás kniha Jsou světla, která nevidíme neměla minout. Tento historický román z druhé světové války, na kterém jeho autor pracoval dlouhých 10 let, patří nejspíš k tomu nejlepšímu, co u nás v posledních měsících vyšlo.

Děj tohoto románu se odehrává během druhé světové války a odvíjí se kolem dvou hlavních postav. Kniha tedy přibližuje osud dospívající Marie-Laure, která spolu s otcem utíká při obsazení Paříže do bretaňského přímořského městečka Saint-Malo. V druhé rovině příběhu se dozvídáte o osudu jen o pár let staršího německého vojáka Wernera. Pro citlivého a nadaného Wernera je nacistická armáda jediným únikem před nalinkovaným osudem, těžkou prací v dolech, ve kterých kdysi zemřel jeho otec. Že si "Světla" budu chtít přečíst, mi bylo jasné už dlouho dopředu, kdy jsem na ně narazila v edičním plánu nakladatelství Moba. Historický román s krásným názvem, ověnčený Pulitzerovou cenou, doprovázený chvalozpěvy od kritiků i čtenářů - a k tomu ještě tak pěkná obálka? Neváhala jsem ani chvíli. A co víc, nebyla jsem zklamaná.

Kouzelná Marie-Laure vám ukáže barevnější svět

Trochu jsem se obávala, že slepá hlavní hrdinka bude slepá zkrátka jen proto, aby nám jí bylo líto. Naštěstí ale Anthony Doerr ve svém románu zbytečně nehraje na čtenářovy city. Marie-Laure oslepne sice už jako malé dítě, ale necítíte potřebu ji litovat, ve svém příběhu totiž vůbec není za chudinku, právě naopak. Ukáže vám, jak i bez zraku svět může být úžasně barevné místo. A že tu všude jsou spousty světel, která nevidíme. Právě pasáže s Marie-Laure dokázal autor svým stylem psaní dotáhnout k dokonalosti. Vyroste vám před očima z dítěte ve zvídavou a odvážnou mladou ženu, která je zranitelná i silná současně, a zdá se mi si, že snad ani není možné, aby vás neokouzlila. Pasáže s jejím otcem mi navíc připomínaly jeden z mých oblíbených filmů - Život je krásný od Roberta Begniniho.

"Copak nechcete žít, než umřete?" zeptala se madame Manecová.

– A. Doerr: Jsou světla, která nevidíme

Ty zrádné sny

Druhá rovina románu je věnována Wernerovi, německému chlapci, který společně se svou mladší sestřičkou vyrůstá v sirotčinci v německém hornickém městě. Jednoho dne má stejně jako jeho otec začít pracovat v dolech a stejně jako on v nich nejspíš i zemřít. A nic citlivého a zvídavého Wernera, který touží po studiích v Berlíně, neděsí víc. Když pak dostává šanci uniknout svému osudu, neodmítá. Příběh Wernera je jako nepřetržitý sled soubojů mezi touhou utéct osudu a touhou udělat, co je morálně správné.

Jde to i bez lovestory

Ačkoli se tato dějová linka nabízí, neočekávejte od příběhu žádnou velkolepou romanci. Ano, milostné city se v tomhle románu objeví, ale není to hlavní věc, ke které se autor upíná. A právě to se mi na příběhu líbí. Žádný kýč, žádná přeslazená lovestory. Jen krásně napsaný příběh o zajímavých lidech a složitých osudech.