Schiernonnikoog, česky Ostrov šedých mnichů, je místo, kde i v létě fouká chladný severní vítr, který si pohrává s trsy dlouhé žluté trávy, a kde písek na plážích většinu roku nepříjemně studí bosé nohy procházejících se turistů. A právě tady před jedenácti lety a podivných okolností zemřela žena a její vrah se dodnes nenašel. Johan Rutten je bývalý televizní reportér, který se po letech v „exilu“ na českém venkově u manželky rozhodl obnovit v Holandsku svoji dřívější kariéru. Pomoci mu k tomu má cyklus televizních reportáží o neobjasněných vraždách, a protože má na Schiernonnikoogu příbuzné, vydává se sbírat materiál na první reportáž právě sem. Krátce po svém příjezdu je však zavražděn. Jeho manželka, soudní překladatelka Ingrid, která se ocitá v hledáčku místní policie, poprosí o pomoc svého přítele Josefa Bergmana. Ten jako pražský kriminalista sice nemá na fríském ostrově žádné pravomoci, neovládá místní jazyk, ale protože právě nutně potřebuje změnit prostředí, vydá se zkusit své detektivní štěstí a vdově pomoci.

„Uvnitř se chvěl strachy, ale když vystoupil z auta a vdechl hebký vzduch provoněný trávou a solí, zcela nepatřičně mu blesklo hlavou, že je nádherný večer.“

— Michaela Klevisová, Ostrov šedých mnichů

292

Michaela Klevisová je redaktorkou časopisu Cosmopolitan, její články vyšly v časopise Travel Digest nebo v magazínu IN Hospodářských novin. V roce 2008 se podílela na scénáři seriálu Ulice. Její zkušenosti s populární „oddechovou“ tvorbou se projevují i v jejím literárním stylu. Píše velmi čtivě, jednoduše a nekomplikovaně. Přitom její popisy místních reálií jsou i přes použití tohoto méně květnatého stylu velmi realistické a zdařilé.

V příběhu se kromě ústředního hrdiny autorčiných detektivek, Josefa Bergmana, opět objevuje větší množství dobře vykreslených postav. Každá z nich je naprosto odlišná a stejně jako v předešlých autorčiných knihách mají občas téměř až absurdní charaktery (které se náhodou sešly na jednom ostrově). Příběhu však podivíni překvapivě svědčí. Josef Bergman se tentokrát poněkud nevýrazný a obecně se spíše prosazují ženské postavy.

„Dnes Spam vlastnila schiermonnikoogské Muzeum moře, kde vystavovala bójky, záchranné čluny a nejrůznější harampádí vyplavené příbojem. Děti neměla, před pár lety ovdověla a na ostrově plnila funkci stínového obecního rozhlasu: ke každé oficiální informaci přidala pár zákulisních drbů, a pokud jste chtěli, aby se něco co nejrychleji rozkřiklo, stačilo svěřit se jí.“

— Michaela Klevisová, Ostrov šedých mnichů

294

předešlých detektivkách Michaely Klevisové jsem oceňovala především české prostředí. Středočeská hospoda, všední lidé, kteří by mohli být vašimi sousedy, český detektiv i náš skoro národní enormně kladný vztah k domácím zvířatům. Ostrov šedých mnichů se této osvědčené linky nedrží. Sází na neobvyklé prostředí, výstřední postavy, i když téma domácích zvířat a především koní opět nechybí. Jedná se opravdu o klasickou detektivku, která není nijak krvavá nebo děsivá, ale jejíž nápadité rozuzlení vás zcela určitě překvapí, přestože je čtenáři předloženo v poněkud rychlém tempu. A pokud máte cestovatelskou duši, zcela určitě budete mít během čtení neodbytnou chuť vydat se ostrov prozkoumat.