Vítejte v budoucnosti, kde lidem dochází místo k životu. Když byl totiž vynalezen lék odstraňující z naší DNA nutnost zestárnout a zemřít, svět se začal pěkně rychle plnit. Aby mohli atraktivní sotvatřicátníci žít navěky, bylo potřeba přistoupit k ráznému kroku – zakázat plození dětí. Jak jednoduché se to zdá. Stačí se vzdát pudu rozmnožovat se a váš život bude bez poskvrnky pokračovat navěky.

Jan je členem jednotky Nesmrtelných, elitních strážců zmíněného zákona. Na světě se totiž stále najdou tací pošetilci, kteří se rozhodnou navzdory všem pravidlům dítě zplodit. Ti pak podléhají zákonu volby – jeden z rodičů si nechá píchnout injekci s akcelerátorem stárnutí a životem tak zaplatí za život svého potomka. Kruté? Možná, ale jak by mohla jinak civilizace přetrvat?

Jan s plněním svého poslání nemá žádný problém. Byl tak vytrénován ve speciálním internátu, kam se dostal právě proto, že ho matka porodila bez toho, aby své těhotenství nahlásila. Léta tvrdého výcviku ho pak poslala na cestu, na které se zbavuje těch, kteří udělali stejnou chybu jako ona. Až když je pověřen tajným úkolem likvidace vůdce Strany života a setká se s jeho přítelkyní Annelií, začne mu docházet, že se systémem, který ho vychoval, možná není něco v pořádku.

Dmitry Glukhovsky představuje další působivou dystopii

Autor románu Budoucnost Dmitry Glukhovsky není žádným nováčkem ani na poli sci-fi obecně, ani co se dystopií týká. Jeho úspěšná sága Metro (2033, 2034, 2035) vás také přenese do budoucnosti, ovšem diametrálně odlišné. Tam, kde byla v prvních Glukhovského knihách pustina a zkáza způsobená jaderným výbuchem, v Budoucnosti všechno vzkvétá. Lidstvo se má naoko vůbec nejlépe, má na dosah ruky cokoli, co si zamane. Až když se do proudu románu ponoříte hlouběji, dojde vám, jak zkažený takový svět je a jak malý zlomek lidí vskutku dosáhne na svou ideální vysněnou přítomnost.

Glukhovsky si propracovaně hraje se čtenářem jak prostřednictvím košatého a metaforického jazyka, tak i atmosférou. Skáče z přítomnosti do minulosti, míchá dohromady skutečnost, sny a vzpomínky, a tvoří tak koktejl, který před vámi postupně zaplňuje mozaiku života jednoho obyčejného muže, který se zkrátka narodil za špatných okolností. Hlavní hrdina je sympaťák a zároveň lhostejný a zmanipulovaný hajzl, kterého budete nenávidět – dokud ho nepochopíte. A Glukhovsky se postaral o to, aby se vám skutečně zaryl pod kůži. Janovy pohnutky a myšlenky jsou lidské, někdy možná zvrácené, ale vždy opodstatněné a reálné. A Budoucnost je tak do určité míry i zajímavou psychologickou sondou do krutým dětstvím pošramocené mysli.

20151029_133111000_iOS

Nejvíc ze všeho vás ale zasáhne prostředí. Starý kontinent do posledního místečka pokrytý obrovskými věžemi, které propojují ultrarychlé vlaky a výtahy a kde se ukrývají všechny dříve tak důležité památky, uměle vytvořená příroda i nekonečná plejáda salonů krásy, které mají vzhledem posedlým Evropanům pomoci s dalším a dalším vylepšováním jejich posvátného těla. Společnost, která do sebe denně po hrstech láduje pilulky na povzbuzení a zlepšení nálady, aby zapomněla na bezcílnost svého věčného života, který není ničím naplněn a nikam nesměřuje, a na svíravou klaustrofobii, která se nutně zmocňuje všech, protože otevřený prostor přestal v přelidněném světě existovat. A v kontrastu s tím životem tepající a bublající Barcelona, kde je všechno možné a kde na jednom místě žijí veškeré národy světa. Budoucnost si vás zkrátka hned na prvních stranách omotá kolem prstu a vy budete napůl znechuceně a napůl uchváceně sledovat všechny zvrhlosti světa, který má teprve přijít.

Dlouhé vyprávění pro podzimní večery

Budoucnost je řádný cvalík, kniha má 648 stran. A příběh, který popisuje, vám rozhodně nevykouzlí na tváři úsměv. Glukhovskému se ale znovu podařilo naťuknout mnoho zajímavých témat, nad kterými budete nejen při čtení, ale i dlouho po něm, přemýšlet. Budoucnost je tak ideální pro dlouhé podzimní večery, během kterých si plynoucí, komplikovaný příběh budete moci řádně vychutnat a odhalit v něm jak napínavé vyprávění Nesmrtelného Jana, tak i všechny filozofické koncepty a postřehy, které se s ním prolínají. Přečtení ve vás rozhodně zanechá dojem. A není to to, co od knih chceme?