Nádherný, srdcervoucí příběh skutečného červeného adresáře autorčiny pratety vám určitě zanechá stopy na duši, tak jako mně.  

Doris dostala k desátým narozeninám červený adresář. Psal se rok 1928, daroval jí ho tatínek, který pár dní nato zemřel. Nyní je Doris devadesát šest let. Listuje tím starým adresářem a vzpomíná na lidi, jež tu má zapsané. Vypráví příběh svého života, který trval vlastně téměř celé dvacáté století. Přežila druhou světovou válku, dělala modelku v Paříži, žila v New Yorku a na spoustě dalších míst. Když během vyprávění vyhrabe z šatníku staré plechové krabice plné fotografií a dopisů, zrodí se nezapomenutelný příběh o lásce, přátelství, bolesti, smutku, nebezpečí a dlouhém odloučení. V jednom jméně v adresáři se však skrývá mnohem víc. Nekonečná, věčná láska a bolest hluboko v Dořině srdci… Německá loď nás za chvíli dostihla. Muži na mé lodi rozsvítili reflektory a divoce stříleli. Odpověď přišla vzápětí. Několik kulek dopadlo do míst nad mojí hlavou a já se schoulila ve strachu, že se odrazí. Přitiskla jsem se k zemi. V té chvíli si mě všiml jeden muž z posádky. (…) Minuty se zdály jako celé hodiny. Potom se ozvala strašlivá rána z lodi, kterou jsme před chvílí opustili. Dorazila k nám teplá tlaková vlna. Oba jsme spadli do vody. (…) Sama jsem se ve studené vodě otáčela kolem dokola, všude hořely kusy vraku. Viděla jsem velké plavidlo, jak se převrací na bok a klesá do černé vody jako pochodeň. (…) Němci už odpluli a všude panoval naprostý klid. Nerozléhala se už žádná střelba ani hlasy křičících mužů. Když se rozednilo, byla jsem sama, obklopená zuhelnatělými zbytky lodi. A těly. Červený adresář mě doslova dostal. Zlomil mi srdce, vryl se mi hluboko pod kůži a já nepřestávala číst a číst. Autorka Sofia Lundbergová v knize uvádí, že předobrazem hlavní hrdinky byla spisovatelčina milovaná prateta. V románu vystupuje také postava inspirovaná jejím prastrýcem, oceňovaným malířem. Dokonce se zmiňuje, že i samotný adresář v červených deskách je skutečný! A proto jsem se mnohokrát při čtení ptala sama sebe, jestli je Jenny, praneteř Doris v knize, přímo Sofia Lundbergová? Je to celé skutečné? Věřím, že ano. Každopádně o to je celý prožitek z příběhu silnější. A mně to připomnělo, že někdy až příliš zapomínáme na to, jak pohnuté, bohaté a fascinující životy za sebou mají naši nejbližší. Červený adresář je působivý román o životě, bolesti v duši i srdci a věrnosti až za hrob. Příběh vás rozpláče a vryje se vám pod kůži. Je bolestný a zároveň milý, lidský a krásný. Doris je tak skvělá žena, nádherně mluví, je laskavá a moudrá. Já jsem si ji zamilovala a obdivovala její životní sílu, touhu jít dál a nevzdávat se i přes všechny nástrahy, které jí život připravil. Tenhle román mi zlomil srdce a zanechal stopy na mé duši. Budu o něm ještě hodně dlouho přemýšlet a ráda se k němu určitě někdy znovu vrátím. Autorka knihy Červený adresář Sofia Lundberg