Jasmin Pascalová-Andersonová je poručice švédské armády vyslaná ma misi v severním Kosovu. Když se se svou jednotkou ocitne v boji, je vážně raněna a na několik okamžiků se jí zastaví srdce. Po probuzení mluví o svých zkušenostech z klinické smrti – tajemném čínském přístavním městě, ve kterém bují zločin a nespravedlnost. Díky tomu je odeslána na léčení s diagnózou posttraumatická stresová porucha. Psychiatrická léčba naruší Jasmininu víru v sebe sama i v prožité zážitky. Pak ale dojde k dopravní nehodě, při níž je vážně zraněn Jasminin pětiletý syn Dante, a při život zachraňující operaci je nutné mu na několik vteřin zastavit srdce. Co když přístavní město není jen důsledek stresu z prožitého boje? Co když skutečně existuje? Na tak krutém a nebezpečném místě plném násilí si malé dítě nedokáže poradit samo a bezpečně se vrátit. A to Jasmin nemůže riskovat.

Autorská dvojice v knize, na jejíž obálce je označení mysteriózní thriller, rozpracovává zajímavé téma klinické smrti. Oblasti tajuplné a čtenářsky aktraktivní. A v první části knihy tak činí velmi povedeným způsobem. Podle mne hlavně proto, že svou fantazii drží v reálných hranicích. Mise v Kosovu, život s posttraumatickou stresovou poruchou i výjev čínského přístavního města v okamžiku klinické smrti jsou popsány brilantně. Napínavě a nepředvídatelně. Při jejím čtení jsem chodila po bytě mumlajíc si teenagerovský popis: „Totální psycho!“

„Lidé, kteří v moderní době vydávají svědectví o tom, co prožili, když se jejich srdce dočasně zastavilo, vstupují do tunelů, bývají obklopeni světlem, potkávají zemřelé příbuzné, vídají temné vody a města, která nikdy v životě nenavštívili.“ str. 8

Kvalita příběhu se ale bohužel postupně snižuje. Jeho druhá část, která se z velké většiny odehrává v čínském přístavním měste, působí spíše jako krvavá počítačová hra nebo náčrt filmového scénáře. Obrazy se střídají v rychlém sledu bez propracovaných detailů. Akce střídá akci, čím surovější, tím lepší. Pokud se čtenář nenechá strhnout proudem toho rychlého toku, nutně si musí klást otázky týkající se logické nekonzistentnosti některých částí zápletky.

Kombinace mužského a ženského elementu je tentokráte z příběhu jasně rozpoznatelná a může být i terčem kritiky, protože kombinace násilí, tématu života po životě, lásky mateřské i milenecké a boje za spravedlnost, může na nejednoho čtenáře působit jako slátanina. I já sama bych v druhé půli raději ubrala plyn a více rozpracovala témata ze začátku příběhu než se zuřivě vrhala do nových nadpřirozených situací a absurdních scénářů.

Kniha zpracovává velmi zajímavé téma, které rozvinula netradičním směrem. Rozhodně není nudná. Připravte se ale na něco zcela jiného než je série s Joonnou Linnou a pokud knihou plánujete někoho obdarovat, dobře si jejího příjemce promyslete. Babičce a dědovi, kteří Keplerovi detektivky nadšeně hltali, nejspíš příliš radosti nepřinese, zato s ní určitě nadchnete nejednoho teenagera.

   „Život spočívá v prchavosti okamžiku, ve stárnutí. Život a čas nejdou vzájemně oddělit. Bez času není život možný.“ str.427