Zásadní rozdíl spočívá v tom, že Hannah nevytváří intelektuálskou hříčku, jakýsi literárně-detektivní hlavolam, na který jsme zvyklí z tvorby Christie. Ne, Hannah čtenáři předkládá portrét Edwarda Catchpoola, mladého detektiva Scotland Yardu, který je sebeironický, s lehce nabouraným sebevědomím a traumatem z dětství. Tento portrét je psychologicky uvěřitelný. Popisy, které by se mohly zdát zdlouhavé, nejsou samoúčelné – patří ke Catchpoolovu vidění světa. Poirot tady výjimečně není v hlavní roli; jednoho dne má zkrátka Edward Catchpool to štěstí, že natrefí na slavného belgického detektiva. Vraždy s monogramem jsou zápisem tohoto zážitku.

Láska a akce – tak trochu jiný Poirot

Čtenáři byli přeci jen zvědavější na to, jak v novém díle ožije jejich oblíbený detektiv. Je Poirot stále stejný? Jeho obvyklé atributy nemizí – mocný knír, typický způsob mluvy, smysl pro pořádek hraničící s pedantstvím. Hannah vtiskává postavě další rozměr. Byli jsme uvyklí vnímat Poirota jako morální autoritu. Vždy měl jasno v tom, co je správné a co ne, co je čestné, co je pravdivé a kde leží hranice mezi vinou a trestem. Zároveň byl vždy poněkud upjatý. V nové knize Poirot učí „studené anglické čumáky“ jak projevovat vřelý cit – lásku. Podporuje vznikání nových vztahů založených na upřímnosti. Jako by víc než jeho „malé šedé buňky“ jednalo jeho tentokrát „velké srdce“.

 

Poirot vstal. „Doktore,“ oslovil ho přísně, „paní Ernstová jest toho názoru, že přežije. Byla by nesmírná škoda, kdyby mělo přežít i vaše pošetilé odhodlání vyhnout se opravdovému štěstí. Dva dobří lidé, kteří se navzájem milují, by neměli zůstat odloučeni, není-li to nutné.“

 

Poirotovo pole působnosti bylo odjakživa v salónech, při osvětlování zapeklitých zločinů a hádanek. Vraždy s monogramem si vyžádají několikeré vysvětlení, přičemž každé další je novou interpretací předešlého se zdůrazněním rozdílů. Při takovém způsobu odtajňování záhad by mohla pozornost čtenáře značně utrpět, obzvlášť když nám spousta postav, které jsme považovali za mrtvé, ožívá před očima. Proto se Hannah nebojí čas od času rozetnout vysvětlovací pasáže akcí – ať už jde o výslechy v hospodě či na hřbitově, napadení chuligány nebo pokus o vraždu přímo před Poirotovýma očima.

 

Poznal jsem její hlas, který ale zároveň nezněl, jako by byl její. Byl to zvuk nepolevující temnoty proměněný ve slova. Doufám, že co živ budu, už nikdy nic takového neuslyším.

I Poirot se dal do pohybu, ale oba jsme byli příliš daleko. „Poirote!“ zvolal jsem. Pak ještě: „Zastavte ji někdo!“ Zahlédl jsem záblesk kovu, jak na něm zatančilo světlo.

 

Druhý život slavného detektiva nekončí

Vraždy s monogramem se mohou směle zařadit do poirotovského kánonu. Lze si představit jejich adaptaci – ať už jako další díl neméně oblíbeného anglického seriálu, nebo jako celovečerní film. Potenciál v postavách i atraktivním ději kniha rozhodně má. O co ve Vraždách s monogramem nejde, je literární pastiš – napodobení díla jiného autora. Sophie Hannah vytváří svébytnou knihu. Znalost původních poirotovek není podmínkou, aby si ji čtenáři užili. Může být spíše na škodu, jak lze vidět z mnoha kritik zaslepeně srovnávajících novou knihu s dílem Agathy Christie.

Pokud se vám kniha Vraždy s monogramem líbila, můžete se těšit na další z pera stejné autorky. Pravděpodobně v září 2016 vyjde nový příběh s názvem Closed Casket. Navíc je prý na prosinec naplánována pražská autogramiády Sophie Hannah. Budeme pro vás tyto aktuality sledovat a na případné akce vás včas upozorníme.