Místo večera plného holčičího spekulování nad tím, který ze středoškolských spolužáků bude ten nej a se kterým se věci jen zkomplikují, mne však autorka od první stránky ponořila přímo do problému. Lucii je devatenáct let a během přípravy na maturitu zjistí, že špatně jí není z nervozity, ale proto, že je těhotná. Přestože se v brzké době rozhodně neměla v úmyslu věnovat výchově potomstva, rozhodne se si dítě nechat. To znamená nejen změnit všechny plnány, prázdninami v Itálii s kamarádkou počínaje, přihláškami na vysokou konče, ale vyjasnit si i vztah s otcem svého budoucího dítěte Tomášem, který byl do nedávna jen její platonickou láskou, a ujasnit si své postavení ve vlastní rodině.

Příběh obsahuje mnoho autobiografických prvků. Sama autorka otěhotněla v devatenácti a jak říká, jejím cílem bylo napsat knihu pro své devatenáctileté já. Takovou, která by jí těhotenstvím provedla, uklidnila jí, že všechno bude zase v pořádku, dodala naději a ubezpečila, že všechny její strachy jsou přirozené. To se jí povedlo, na můj vkus možná až příliš dobře. Co se týče těhotenství v mladém věku je kniha neuvěřitelně pozitivní. Až na pár výjimek nevidí postavy v nastalé situaci problém. Negativa jsou spíše potlačena. Chce snad autorka podpořit porodnost mezi mladými čtenářkami v České republice?

Přístup Barbory Bečvářové i hlavní postavy Lucie k životu a těhotenství je trochu alternativní. Popisuje různé možnosti zdravotní péče v těhotenství i při porodu nebo meditace. To může být pro čtenářky, které o tom do této doby neměly ani ponětí buď zajímavé nebo nudné. Záleží, chtějí-li se něco o této tématice dozvědět nebo spíše strávit volný čas s příjemnou oddychovou knihou. Ve druhém případě by mohly být trochu zklamané.

Pardubice jsou blízko, budeme tam za pět minut. Ale doktoři tam o přirozeném porodu nechtějí ani slyšet. Magda se tam málem zhroutila. Do Vrchlabí pojedeme aspoň hodinu a půl. Ale respektují porodní plány, a když to jen trochu půjde, nechají mě porodit přirozeně. str. 257

I když je v knize několik dějových linek, nejdůkladněji je popsána hlavní postava Lucie a její emoce a duševní pochody. Ostatní postavy jsou spíše nepropracované, nemají žádnou hloubku a slouží Lucii jako komparz. Také je trochu škoda, že všechny problémy jsou řešeny celkem rychle a povrchně. Na druhou stranu děj příjemně „odsýpá“ a kniha se dobře čte.

Copatá máma je relaxační kniha, kterou neuděláte radost babičce ani manželovi, ale pořiďte ji k Vánocům svým náctiletým dcerám. Nezapomeňte si s nimi ale po přečtení promluvit o tom, že porodem končí leda tak kniha, ale starosti běžného života s dítětem teprve přicházejí. To je totiž v této optimistické knize zcela zamlčeno.