Viola Fischerová, rozená Sternová. To je jméno ženy, která prokázala neuvěřitelnou sílu. Sílu přežít. V roce 1944 byla se svou rodinou, stejně jako tisíce, miliony jiných Židů, zavřena do ghetta, které bylo jen jakousi mezizastávkou. Jakousi přípravou k tomu nejhoršímu, co teprve mělo přijít. To nejhorší neslo název Osvětim – Birkenau. Odtržena od své první lásky, kterou měla spatřit až dlouho po válce.

Jak popsat hrůzy, které na ni čekaly? Jak najít slova, kterými alespoň naznačit, co všechno se jí dělo? O válce a samotném holocaustu už bylo napsáno mnohé a věřte mi, nikdy to nebude stačit. Vždy se najde další a další příběh, který ji připomene. Který nám nedá zapomenout a který si budeme v sobě ještě nějakou dobu nosit.

Viola se ihned po třídění na peróně, ihned po příjezdu do Osvětimi, dostala do hledáčku lékaře. I když toto označení není správné. Mengele byl hyena, lidská zrůda, člověk, který zabil stovky nevinných tím nejkrutějším způsobem. Svými zvrácenými pokusy utýral mnoho dětí, které pro něj představovaly zlatý grál. A s Violou měl ty samé úmysly. Ale prohrál, Viola přežila. A byla natolik silná, že dokázala nacistům uniknout, přežila další koncentrační tábory, ačkoliv ji to málem stálo život, stejně jako její rodinu.

Když se po válce opět shledala se svou dávnou láskou Arturem, shledání to bylo rozpačité, ale láskyplné. Přesto ji nedoprovází až dosud, nevzali se. Po velmi bolestném loučení ji nechal stát s kyticí růží a odešel. Bylo to to nejlepší, co pro ni mohl udělat. Přesto se provdala za člověka, který ji nesmírně miloval až do své smrti v roce 2007. Prožila s ním nádherný život, plný lásky a porozumění, které tolik potřebovala, aby se její duše vyléčila. Sám velký hrdina, jí věrně stál po jejím boku po celý zbytek jeho života.

Paní Viola Fischerová, která zemřela v roce 2017, byla nesporně hrdinka. Jedna z mála, která dokázala přežít a nezlomili ji. Za to jí patří můj nesmírný obdiv, a kdybych nosila klobouk, smeknu před ní.

Viola Stern Fischerová