Ve školce a škole se setkávají matky, které by se jinde neměli šanci seznámit. Jsou z různých sociálních vrstev, liší se svými pohledy na život, svým vzhledem i charakterem. Ale při různých akcích pro jejich děti jsou chtě nechtě nuceny kooperovat. Což někdy vypadá spíš jako by ještě ony samy byly na zákaldní škole.

Jane je mladá, hloubavá, šedá myška a svobodná matka, jejíž syn se právě dostal do věku, kdy se začíná ptát po otci, což je pro ni krajně nepříjemné. Madeline je velká parádnice (ale všechno sehnala hroozně výhodně!), je akční, přímá. Když někoho nenávidí, tak je to naždy a když je někdo její přítel neváhá se jej zastat, ať to stojí, co to stojí. Jenže zrovna trochu nenávidí svého ex-manžela, který se najednou začal chtít podílet na výchově dcery. Celeste působí jako typická kráska s bohatým manželem, přepychovým domem i životem, akčními dvojčaty. Ve skutečnosti je ale trochu zasněná a trochu vynervovaná. Tyto ženy se stanou kamarádkami. Ale jsou k sobě opravdu upřímné? Je jejich kamarádství opravdové? Může vůbec být? A co když má každá nějaké tajemství, které může přerůst dokonce až v tragédii?

„Já zavěšuju,“ odpověděl Nathan. Zavěsil. Madeline mrštila telefonem o zeď takovou silou, že se odrazil a přistál jí na koberci těsně u nohy. Upíral na ni svůj roztříštěný displej, jako ostrá výtka dospělého malému dítěti. str. 279

Kniha Sedmilhářky je kniha o kontrastech, se kterými se setkáváme v každodenních banálních situacích – o matkách v domácnosti a kariérně úspěšných ženách, o sociálních rozdílech, o alternativních a tradičních přístupech k výchově. Žádnému z výše uvedených však okatě nestraní, pouze je důkladně popisuje. Rozhodně ale nečekejte obyčejný společenský román. Popisy života se v knize mísí s detektivním příběhem. A velmi dobře vypointovaným. Kdo že je ta mrtvola?

‚Detektiv seržant Adrian Quinlan: Zkoumáme vztah oběti s každým rodičem, který se kvízového večera zúřastnil. Harper: No ano, nějaké teorie jsem si utvořila. Stu: Teorie? Žádné nemám. Jediné, co mám, je kocovina.‘ str. 154

Pokud jste obvykle ‚špatní na jména‘ a nepamatujete si ani jména vlastních sousedů, napište si na začátku čtení záložku s tahákem a jmény postav nebo se do knihy raději nepouštějte. Má totiž velkou spoustu dějových linek a z množství postav a jmen leckomu v prvních chvílích naskáče kopřivka. Mně ze začátku přišla ‚hádavá‘, psaná stylem jako když se dohadují nepříliš rozumné babky na trhu. O to víc mne v závěru překvapila.

Je psaná lehkým čtivým stylem. Svižně. Žádné zbytečné odbočky. Jedná se o oddechové čtení ne nepodobné americkému seriálu Zoufalé manželky. A to přesto, že se dotýká závažných společenských témat – násilí, šikana, kariéra a péče o děti nebo sociální zázemí. Na letní měsíce ideální záležitost – připravte si ledový čaj, roztáhněte lehátko na zahradě nebo na chalupě a nenechte se nikým vyrušovat.