Skoro čtyřsetstránkovou Běžkyni určitě přečtete během své dovolené jako nic. I když její struktura není pro válení na pláži právě ideální. Příběh je rozdělen do celkem dvanácti kapitol, které jsou ale tak dlouhé, že jsou ještě dále rozděleny do podkapitol označených římským číslem. Pro mne osobně je to dost nepraktické – ráda si totiž stanovuji čtenářsko-sportovní cíle („ještě kapitolku a pak doplavu támhle k bójce.“) a s tímhle dělením mi to příliš nefunguje.

Co ale funguje velmi dobře je americko-čínské duo hlavních hrdinů. Patoložka Margaret Campbellová a detektiv Li Jen se během vyšetřování výborně doplňují a jejich soukromý život není žádná přeslazená romance. Z toho už autor vyrostl. Tentokráte je nechává více čelit problémům národnostně smíšeného páru v tradičně konzervativní čínské společnosti i vlastních rodinách. A to je pro čtenáře rozhodně zajímavější než další utrápený severský vyšetřovatel s hektolitry alkoholu v krvi.

I zápletka je spojena s aktuálním a moderním tématem. S vrcholovým sportem. Čínský plavec totiž spáchá seberaždu zrovna ve chvíli, kdy se má cvičně utkat se svým americkým protějškem a – před blížící se olympiádou – jej svým umem trochu zastrašit. Nejlepší čínský vzpěrač pak v ten samý večer přijde o život v domě své milenky v situaci tak pikantní, že se její popis nemůže dostat ani do oficiálního hlášení. Brzy vyjde najevo, že podezřelých úmrtí je mezi nejlepšími sportovci daleko víc. Jenže, proč by někdo vraždil sportovce? Detektiv Li Jen, který není zrovna sportovním fanouškem, si rychle musí doplnit znalosti o čínské reprezentaci. A Margaret Campbellová, i když je poněkud omezena blížícími se mateřskými povinnostmi, je stále ta nejlepší, která mu může pomoci. A to nejen v oboru patologie. Právě ji totiž vyhledá běžkyně, která může Li Jenovi v případu mnohé objasnit. Jenže než stihne Margaret tajemství svěřit, záhadně zmizí.

Originalita je bezesporu hlavní devizou celé čínské série, která se od roku 2015, kdy u nás její první díl vyšel, opravdu velmi vylepšila. Příběh je psaný v er-formě, obsahuje hodně dialogů a rychlé odhalování jednotlivých důkazů i logiky zločinu, takže čtenář nemá čas se nudit. Přesto autor nevynechává ani krátké exkurzy do čínské historie, srovnání americké a čínské mentality, zvyků a kultury. Stejně jako v již tolikrát zmiňovaném prvím díle i v Běžkyni narazíme, k mé nelibosti, na chemii. A na tu já nejsem.

Co mne nepřestává udivovat a čeho si na autorově tvorbě velmi cením, je skvělá znalost reálií a schopnost erudovaně a zábavně psát o národech, jejich stereotypech, historii i humoru, a to i přesto, že není jejich příslušníkem. Skot žijící ve Francii píše o Američance žijící v Číně. Výborně, přesvědčivě a neotřele. Už kvůli těm hodinám, dnům, týdnům nebo snad měsícům, které musel strávit rešeršemi, se vyplatí dát mu druhou šanci. I když je tam zase ta chemie.

Peter May mne nezklamal. Jeho thriller Běžkyně je originální, zábavný a překvapivý. Navíc se „vypisuje“ k dokonalosti s každou knihou. Máte-li k němu stejně jako já několik malých výtek, stejně si bez obav tuhle knihu přibalte na pláž. Budete určitě jedna z nejlepších, které letos v létě přečtete.

„Nemyslím si nic,“ řekl. „Jen na stůl skládám několik pravděpodobně nesouvisejících faktů. Možná bychom se na ně měli podívat detailněji.“ Vybavila se mu slova strýce I-fua. Uvědomit si svou nevědomost znamená sílu. Nebýt si vědom poznání znamená slabost. str.35