Marianne se nechává pohltit vodami Seiny a konečně se cítí šťastná a svobodná. Do té chvíle než ji neznámý muž vytáhne na břeh a zachrání. V nemocnici, kam je proti své vůli převezena, se jí náhodou dostává do ruky malovaná dlaždička z Bretaně. Kýčovitý turistický suvenýr nasměruje Marianniny další kroky do přímořského městečka Kerdruc. Tam ji ovšem omylem považují za kuchařku a náležitě si jí cení. Tak se stane, že Mariannin plán skoncovat se životem je ještě o jeden den odložen.

Hlavní hrdinka Marianne ve vás vyvolá soucit. Je nesebevědomá a sama v sobě naprosto ztracená. Není divu. Celý svůj dospělý život byla týrána svým despotickým maželem. Navenek sympatický společenský chlapík manželku ponižuje, zakazuje jí a nařizuje. Nebere žádné ohledy na její city a potřeby. Soustavné psychické tríznění zanechá na Marianne stopu a čtenář se tak na začátku příběhu setkává s nesamostatnou ženou, jejímž prvním a posledním vlastním rozhodnutím má být sebevražda.

Lothar jí zatrhával v přílohách týdeníků akční nabídky, jako si jiní vybírají pořady v televizním programu. Sobota: Vsadíte se, že…? Neděle: Místo činu. Pondělí: Rajčatový protlak s prošlou trvanlivostí. Bude se jíst co je označené křížkem. str. 8

Ač se děj odehrává v Francii, autorka knihy je stejně jako hlavní postava Němka. Pečlivý čtenář v knize najde i stopy typických německých zvyklostí – příkladem může být odkaz na nedělní televizní krimi-fenomén v ukázce výše. Bretaňské reálie má autorka nastudované velmi dobře a neznalému čtenáři dokonce zařadila na konec knihy malou naučnou část Bretaň od A ne úplně do Z. Je v ní přeloženo i pár výrazů z bretonštiny. Tu společně s francouzštinou autorka v textu občas použije. Jazykové bariéry však není třeba se obávat. Celkově je příběh psán jazykově spíše jednodušeji.

Kniha Niny George získala v Německu cenu za nejlepší lovestory. Přitom však není klasickým zamilovaným příběhem. Už jen proto, že hlavní hrdinka je starší a pokročilá. Marianne má na krku šest křížků, přesto je ještě hodně nezkušená – v životě nic nezažila, nebyla štastná a trpěla zoufalým nedostatkem lásky. Nikdy ale není pozdě začít znovu a změnit svůj život. A že láska může mít mnoho podob jí svérázní obyvatelé francouzského pobřeží neváhají předvést.

„Existuje mnoho spletitých cest jak milovat. Pravděpodobně víc, než jich má Bretaň.“ str. 164

Ve svém příběhu se autorka bohužel nedokázala vyhnout mnoha klišé. Přesto je její román zajímavý. A osobitý. Je o duševním rozpoložení ženy, která má život skoro za sebou, ale nic vlastně nestihla ani nezažila. Je o tom, jak těžké může být žít a jak těžké může být zemřít. Je o samostatnosti a vnitřní síle. Pokud v těchto otázkách máte jasno, možná nebudete mít melancholickou hlavní hrdinku rádi a bude vám připadat, že už tak dost pomalý a lyrický děj brzdí ještě Mariannina neschopnost. Pokud se nad to ale dokážete povznést, najdete v románu i porci životní moudrosti. Je totiž především o lidské laskavosti, naději, a o tom, že nikdy není pozdě na to, změnit svůj život.