Na začátku příběhu stojí úkol do hodiny angličtiny – napsat dopis někomu, kdo zemřel. Laurel si vybere Kurta Cobaina. Úkol sice neodevzdá, ale myšlenka psát dopisy zemřelým se jí natolik zalíbí, že v psaní pokračuje. Dopisy adresuje Amy Winehouseové, Riveru Phoenixovi, Jimmu Morrisonovi a jiným známým osobnostem, které tragicky zemřely v mladém věku. Stejně jako Laurelina sestra May, s jejíž smrtí se Laurel nedokáže vyrovnat. Nejen proto, že byla svědkem tragédie a nedokáže o tom mluvit, ale i proto, že starší sestra byla jejím vzorem. Zbožtění milované sestry, zničený otec, matka, která utekla na druhý konec Ameriky a pobožná teta však nejsou jedinými problémy, se kterými se Laurel potýká. Nástup na novou střední školu, hledání nových přátel i sebe sama, smíření a vyrovnání se s nelehkou životní situací, tajemství a citové zmatky spojené s první láskou jsou ústředními motivy příběhu.

„A možná, že dospívání je hlavně o tom uvědomit si, že nemusíme být jen postavičkou, které příběh nařizuje, kam jít. Jde o to uvědomit si, že ten příběh můžeme psát sami.“ Str. 245

Kniha Dopisy na konec světa je plná emocí a niterných pocitů. Na ty je kladen takový důraz, že se až někdy může zdát, že jsou omílány stále dokola. To bude nejednomu čtenáři připadat trochu nudné. Na duhou stranu je to ale celkem trefný popis duševních chodů teenagera v nestandardní životní situaci.  A velmi trefné a zajímavé jsou i některé ústřední myšlenky.

„Najednou jsem pochopila, že být naživu tkví právě v tomhle. V tom, že se v našich tělech hýbají ukryté desky, aby se zarovnaly do lidí, kterými se máme stát.“ Str. 242

Ava Dellaria se netají svým přátelstvím se Stephenem Chbotskym. Není divu, že v knize nalezneme i podobné motivy jako v jeho dnes už kultovním románu Ten, kdo stojí v koutě. Narozdíl od něj mi však Dopisy na konec světa přišly méně překvapivé. Děj v nich běží v celkem standardním schématu – nechybí problémový vztah s matkou, kamarády i opačným pohlavím, chápavá učitelka, potrhlá postava nábožensky fanatické tety a vlastní psychická nevyrovnanost.

Kniha je psaná jednoduchým stylem, lehce, čtivě. Má určitý potenciál nabídnout čtenářům ve věku hlavní hrdinky návod jak se vypořádat s těžkou životní situací i typickými problémy střední školy.

U Dopisů na konec světa více než cokoli jiného záleží na vyspělosti a životních zkušenostech čtenáře. Zatímco ti mladší budou nadšeni, problémy hlavní hrdinky jim budou blízké, forma krátkých dopisů se jim bude velmi dobře číst v kterékoli volné chvilce, ty starší spíš zamrzí nevyužitý potenciál dobrého nápadu, nerozvinuté zajímavé myšlenky a literárně jednodušší zpracování.