Takže to vezmeme po pořádku.

Máme tady opět staré klišé – policista, jehož mysl je zahlcena starým traumatem, rozervaná duše, po rozvodu, hledající v krabicích stejný pár ponožek. Představuje se nám William Fawkes, policista, jehož kariéra na chvíli ustrnula na mrtvém bodě poté, co složil k zemi, přímo v soudní síni, zločince, jehož vinou si byl tak jistý. Dostává druhou šanci a tím je ona vražda, nebo vlastně vraždy, neboť šest obětí rovná se šest vražd. Sešité v jedno tělo? Hodně zvrácené, řekla bych, jen při té představě se mi dělá nevolno.

Malou nápovědu získává od své bývalé ženy, reportérky, které se dostane do rukou jakýsi seznam možných obětí, i s daty jejich smrti. A tady už to začíná být zajímavé, začíná trochu boj s časem, neboť na seznamu je, včetně starosty města, i samotný Will.

No dobrá.

Pojďme se oprostit od té stříbrné nálepky Světový bestseller a řekněme si to upřímně. Hadrový panák měl obrovskou mediální kampaň, ze všech portálů se na nás valila vlna pochvalných ód na knihu, o které mluvím. Já na ty nálepky moc nedám, zaujal mě ten příběh. A ten byl fakt dobrý. Zase něco trochu nového a svěžího do poklidných, thrillerových vod. Ale..ano, bohužel, jedno ale to má.

Ten policista.

Z čistě ženského pohledu mám chuť si ho vzít domů, zachumlat ho do deky a uvařit mu večeři. Ach, my ženy, jak máme rády ty jemné, nešťastné duše. Neví, ke které ženě ho to táhne víc, neví, co si má počít s bývalou ženou, kolegyní. Ale já už bych si klidně přečetla o chlápkovi, který má doma ženu, pět dětí a o víkendu jim spravuje koloběžku. Tolik k hlavnímu hrdinovi.

Hadrový panák není vůbec špatný, to rozhodně ne. Má nápad, rychlý spád, dostatek akčnosti a samozřejmě velkolepé odhalení. To vše by vydalo za pět hvězd, jen to pověstné Wau se nekonalo, něco tomu chybělo, nějaká třešinka na dortu, která by mě dostala.

Každopádně, pokud knihu ještě nemáte, nevíte, jaký šmrncovní spisovatel je jejím autorem a jestli se nenechá ukolébat debutovým úspěchem, myslím, že se ještě máme na co těšit.