Knižní recenze

Dokáže být tání temné?

Dokáže být tání temné?
Po skvělé Smrtné zimě, která vyšla na podzim předešlého roku, tu máme pokračování. Po roce čekání nám nakladatelství Host konečně vydalo druhý díl této fantasy YA trilogie. A mohu vám říci, že se rozhodně máte na co těšit! Přichází Temná tání!

Už jen obálky jsou nádherné, ale co obsah? Pojďme se podívat na to, o čem druhý díl pojednává.

Stejně jako v prvním díle, i zde se setkáváme se sympatickou náctiletou hrdinkou Emmeline, která ve společnosti své nové přítelkyně Matisy a přítele Kanea vydává z rodné vesnice do neznáma. Neví, co tam venku číhá za nebezpečenství, ani za obyvatele. Jde vstříc svému osudu a doufá, že svět tam venku bude lepší než život, který po dlouhá léta trpěla strávený za hradbami… Já osobně si Emmeline zamilovala už v prvním díle a zde se mé sympatie jen potvrdily. Je odvážná, starostlivá, uzavřená a jako každá živá bytost i ona má občas obavy z budoucnosti. Nyní jí provázejí podivné sny, které každé noci nabývají na intenzitě, a sama Emmeline si říká, zda se nakonec nevyplní… Smrtná zima se mi hrozně moc líbila a tak jsem se moc těšila na pokračování. Netajím se tím, že nadšenost střídala také obava z toho, aby pokračování nebylo horší, ale paní autorka mě hned po první kapitole uklidnila a obavy se rozplynuly. I když měl první díl parádní rozjezd, zápletku i závěr, tak mě pokračování překvapilo mnohem více. Originální prostředí, skvěle vymyšlené postavy, dech beroucí zakončení, kdy si říkáte:

„Kéž by už byl na světě třetí (závěrečný) díl! Chci vědět, jak to dopadne a chci to vědět hned teď!“

Bohužel si budeme muset ještě jeden rok počkat. Autorka vytvořila nádherné místo, kam se, když se dáte do čtení, ponoříte a nadechnete se až s posledním řádkem závěrečné stránky. Příběh nám je podáván přímo z první ruky (ich-forma) – z pohledu naší hlavní hrdinky. Takže se kniha čte o to lépe. Tento styl vyprávění mám mnohem raději než ten, který je psán z pohledu autora - v er – formě.

Řeka je rozvodněná a divoká. Mrtví jsou ukrytí hluboko pod hladinou. Upírám svůj pohled k místu, kde se břehy sbíhají až do uzounké průrvy, kterou se řeka valí prudkým, dravým proudem. Dívám se tam, kde stromy raší jemnými nazelenalými špičkami a prohýbají se v nárazech jarního větru. Na místo, odkud poslali na poslední odpočinek mého tátu. Udělali to rychle, hned v ten den, kdy zemřel, aby mě ochránil, a stihl to dřív, než se do kraje vřítila la prise a oslepila nás. Dřív, než se svět ponořil do tmy.“ str. 7

Myslím si, že ti, co četli první díl, by si toto pokračování rozhodně neměli nechat ujít. Pro toto období, kdy je venku mráz a zima, je jako dělaný. Ovšem těm, co ještě nečetli první díl, raději doporučuji číst postupně. Abyste v tom neměli zmatek – kdo je kdo apod. Už nyní se nemohu dočkat závěrečného dílu a jsem zvědavá, čím nás paní autorka příště překvapí. Kate A. Boormanová je zkrátka mistryní ve svém oboru. Klobouk dolů před ní!

Za mě má tato kniha velký palec nahoru a ještě větší doporučení!

Image
Milovnice deštivých dnů, knih, ovocného čaje a horké čokolády. Řídím se citátem: "Svět je nádherná kniha, ale nemá cenu pro toho, kdo v ní neumí číst."

Štítky